Na půli cesty

Není to tak dávno, co skončil jeden ročník okresního přeboru a už se připravuje další. Spolu s trenérem naší rezervy Z. Makovičkou jsme se zamysleli nad minulým rokem a současně pohovořili o tom nadcházejícím.

Záchrana se podařila, takže spokojenost?

Myslím, že kladných věcí tam bylo víc. Samozřejmě jsme rádi, že se nám podařilo soutěž udržet, což bylo o to těžší, že sestupovaly hned tři týmy, ale osobně jsem spokojenější s tím, že jsme stabilizovali kádr. Šanci dostali hlavně velmi mladí fotbalisté, kteří této příležitosti využili. Navíc v řadě utkání jsme hráli velmi dobrý fotbal. Samozřejmě jsme se nevyhnuli výkyvům, hlavně když jsme nemohli využít hráčů z lavičky áčka, ale nakonec se ukázalo, že to nebylo rozhodující. Co se týká bodů, byli jsme na jaře o jeden úspěšnější než na podzim. S tím spokojený nejsem, osobně jsem si dal cíl zhruba o tři až pět bodů vyšší, ale stačilo to a to je hlavní.

Jaké závěry jsi udělal z celého jarního působení u týmu?

Především to, že není nutné se obávat dát důvěru zejména mladým hráčům. A hned dodávám, že v tomto trendu hodlám pokračovat. Dva - J. Stočes a J. Pouček, patří už do základu, další, zejména T. Reisser, T. Sládek a možná ještě někdo, mají šanci. Záležet bude jen na nich, jak přistoupí k přípravě. Další věcí je přístup hráčů k tréninku. Ten se zlepšil až na výjimky u většiny mých svěřenců. Teď mám více než měsíc na to, abych si s hráči promluvil o dalších krocích a pravidlech, které budu v mužstvu prosazovat. Na jaře jsem například často zkoušel hráče na různých postech. Na jedné straně to bylo vyvoláno tím, že jsme béčko, každý zápas jsme hráli v jiné sestavě, někdy jsem si záměrně ověřoval adaptabilitu hráče na určitý post. Nyní mi půjde o vytvoření určité kostry mužstva. Musíme zapracovat hlavně na defenzívní činnosti, stabilizovat obranu a sehrát se v ní. Co se týká ofenzívy, půjde o nacvičení kombinací, standardek, častější prosazování se po křídlech atd.

Stále mluvíš o mladých a přitom jsme zrušili dorost...

Moje představa samozřejmě byla jiná. Jenže jaro mě přesvědčilo, že jiné řešení není. Jezdit někam v sedmi lidech, z toho se čtyřmi, kteří hrají za béčko, je zbytečné. Máme málo lidí, což je mimochodem bolest v celém okrese a podle mých informací se nyní do soutěže přihlásily jen dva týmy. Jsem v kontaktu s Dobříší, máme určité řešení, ale zatím konečné slovo nepadlo. Jsme na půli cesty. Mládež má koncepci spolupráce s okolními oddíly, bohužel musíme počkat, až další hráči dorostou. 

Jaký cíl si dáváš pro příští ročník?

Určitě nehrát o záchranu! Důvod je jasný, mladí hráči potřebují ke svému růstu klid, aby mohli hrát uvolněněji, aby si věřili, aby nehráli pod tlakem. Ale myslím, že možná ještě důležitější bude, zda se nám podaří už vychovat někoho pro áčko. Jsme domluveni, že příprava bude společná, do konce července bude hrát přátelské utkání jedno mužstvo, od srpna se rozdělíme. Co se týká soupeřů pro béčko, zřejmě půjde o týmy III. třídy. Generálkou potom bude účast v poháru. Při výběru sestavy už budu samozřejmě hledět na účast na trénincích, ovšem také na potřeby mužstva. A dalším mým cílem je ještě více spolupracovat s áčkem, co se týká kluků z lavičky. Já vím, je to těžké. V sobotu jet třeba 50 kilometrů, sedět 80  minut na lavičce, a pak v neděli jet s béčkem a vlastně si tak zabít víkend. Ale jestliže chci dělat fotbal vážně, tak jiná cesta nevede! Myslím si, že například F. Sklenář i A. Krmela se přesvědčili, že herní praxe v béčku jim pomohla. Hráči v jejich věku musí hrát i třeba nižší soutěž. Z tohoto pohledu udržení okresu má také svou cenu.